Veterán Marek Ivan: "Od lékařů mám absolutní zákaz sportu. Ale šel jsem do rizika."
V jinak takřka „bezejmenné" soupisce hokejové Břeclavi jeho jméno zářilo. Marek Ivan prošel sedmi extraligovými kluby, v mládí hrál v zámoří a dokonce byl draftovaný do NHL. V sedmatřiceti letech se snažil pomoct Břeclavi k postupu do druholigového play off. To se mu nepovedlo. Přesto si splnil aspoň dílčí individuální cíle. Mnohdy navzdory. „Chtěl jsem si ještě dokázat, že na to mám. Snad se mi to povedlo," prohlašuje autor dvaceti kanadských bodů v břeclavském dresu, které stihl za polovinu sezony. (NAPSALI O NÁS)

Když jsme spolu mluvili po vašem příchodu ke Lvům, říkal jste, že jste bez hokeje jako bez nohy. Je u vás toto přirovnání na místě víc než u jiných?

Od lékařů mám absolutní zákaz sportu. Takže jsem šel do rizika. Často se mi stává, že necítím nohu od kolena dolů. Ale na ledě nikdo nepoznal, že se odrážím jenom tou druhou.

S jakými pocity se budete ohlížet za vaším břeclavským angažmá?

Budu vzpomínat jen v dobrém, nejlepším. Snad po třech sezonách jsem se zase dostal do super party. Jasně, herně to nebylo ideální. Měli jsme nezkušený mančaft, nevyrovnané výsledky i výkony. Těm se nevyhnuli ani gólmani. Ale co se týče kabiny, byl jsem hodně spokojený. Nikdo nestál stranou, nebyl tam žádný narušitel.

Proti všem svým spoluhráčům máte obrovské zkušenosti. Byli pozorní studenti, když jste se jim je snažil předávat?

Věřím, že ano. Ale to se ukáže až v další sezoně. Ale snad poslouchali a dívali se.

Podle trenéra Konečného jste týmu pomohl především první měsíc po vašem příchodu. Cítíte to tak?

Nevím. Ale když by do špatného týmu přišel Gretzky a Lemieux, první zápasy budou zářit a potom se přizpůsobí průměru. Když je krize, stáhne vás to dolů. I na mně byl pak ten škraloup. Hokejový tým nedělá jeden hráč. To je v ping pongu nebo tenise. V hokeji prostě ne.

Břeclav se nedostala do play off a play out jí svaz na poslední chvíli zrušil. Jste rád, nebo byste hrál dál?

Pokračoval bych. Jasně v play out není nasazení, motivace žádná. Navíc by to stálo peníze za cestování. Ale první jarní den je 21. března a já už v tu dobu budu měsíc sedět doma bez hokeje. Je to špatně nastavený systém. Sezona má začít později, klidně v polovině října. Je to divné. Fotbalisti hrají na sněhu a my se na ledě moříme v srpnových vedrech. To je trochu na hlavu.

Když máte teď volno, už víte, co budete dělat dál?

Mám dvě varianty. Rýsuje se mi práce kolem hokeje. V tom případě ukončím kariéru a budu se jí věnovat. A když to neklapne, tak ještě sezonu nebo dvě vydržím. Můj starší syn má v srpnu čtrnáct let, ještě bych si s ním v jednom zápase zahrál v jedné lajně. Třeba nám to nakonec vyjde. Mladšího už asi nestihnu, ten teď hraje za čtvrté třídy.

Autor: Michal Čejka (Břeclavský deník Rovnost)

 
Datum: 5.3.2016
Počet shlédnutí: 1627